Realitní byznys se konečně po letech jednání dočkal v Česku své první zákonné úpravy. Vznikl zákon o realitním zprostředkování č. 39/2020 Sb., který poprvé určuje, kdo může a nemůže být realitním makléřem. Zákon vstoupil v platnost sice již v březnu, 3. září však doběhne přechodné období, do kdy se mu jednotlivé realitky na trhu měly přizpůsobit. Ponechme stranou, nakolik je benevolentní a nakolik mohl ještě lépe nastavit mantinely a zcela zamezit fungování neprofesionálních makléřů. Zaměřme se spíš na skutečnost, kde je v něm místo pro digitální služby jako jsme my, Bezrealitky.

Bezrealitky, na které zákon nemyslel

Takzvaný „Realitní zákon“ je jedním z těch, které se pravidelně vracely do odborné diskuze s tím, aby se pak opětovně ukládaly k ledu. Té poslední diskuze, ze které vychází současné znění, jsme měli šanci se také zúčastnit. Měli jsme poměrně jasnou představu – vytvořit pro Česko legislativní rámec, který by pokryl nejen současný většinový realitní model, ale udělal i rámec nový pro služby digitální ekonomiky, jako jsou právě Bezrealitky.
Nepovedlo se to. Česko novým realitním zákonem dohání legislativní dluh – vázaná živnost realitních makléřů je v Evropě naprosto běžnou věcí již několik desetiletí. A z nuly na sto se špatně startuje. Zároveň česká legislativa není připravena na nové digitální služby. Konec přechodného období tak znamená, že digitální služby zůstanou zatím bez jasného statusu a ještě více se oddělí od aktuálních makléřských činností. Alespoň tak nám to opakovaně potvrdily naše právní posudky.

Dobrovolně se stejným pojištěním, jako mají realitní makléři

Když dva subjekty působí na jednom trhu, jeden je regulovaný zákonem a druhý nikoli, může to zbytečně vytvářet zlou krev. Ne, nejsme zprostředkovatelé. Ne, nebereme si provizi. Ale i tak jsme se rozhodli dobrovolně splnit většinu podmínek zákona. A především ty, které mají přímý dopad na bezpečí klientů – tedy například pojištění naší odbornosti. Zatím ho příliš nevyužijeme, ale mohlo by se hodit do budoucna. Jako digitální služba totiž přebíráme stále více kompetencí lidských realitních protějšků a velice brzy může nastat situace, kdy našim klientům bude realitní konzultace poskytovat umělá inteligence – třeba na úrovni odhadu ceny.

Dobrovolně jsme se pojistili, a tím potvrdili naši odbornost v realitních službách.

Stáváme se realitkou?

Rozhodně ne. Realitky – a tak je nově definuje i zákon – mají zájem na tom, aby proběhla realitní transakce. Mají profit z toho, když se spojí nabídka s poptávkou. V tomto ohledu jsou motivováni dělat vše pro to, aby se tak stalo. V naprosté většině případů se jejich odměna realitní kanceláře odvíjí od výše transakce, je tedy v jejich vlastním zájmu promlouvat výrazným způsobem do její ceny. A tím ji z podstaty věci pokřivovat.

Bezrealitky poskytují svou platformu, aby transakci co nejjednodušeji dokázali dokončit přímo zájemce s majitelem. A jestli půjde o malou garsonku nebo lyžařské středisko s pěti vleky a chatou k tomu, to už pro nás není rozdíl.

Bude se nás realitní zákon týkat i v budoucnu?

Překvapivě ano, určitě bude. Či spíše – regulaci ze strany realitního zákona, a tím i nálepce „realitka“, se rozhodně nevyhneme – jen bude mít asi dost jiný význam, než má dnes. Nebudeme to my, kdo se přiblíží aktuálnímu realitnímu modelu. Naopak. Budoucí realitní standard totiž vzejde z toho, jak vypadá naše služba dnes. Budoucnost je zkrátka bez realitky – plně digitální, bez prostředníka, jednoduše a transparentně s plnou paletou užitečných nástrojů či služeb. Jestli to bude za rok, dva, tři, těžko říct. Jsme však přesvědčení o tom, že už pro příští generace mladých lidí bude pojem „realitní makléř“ podobně archaický jako dnes „doručovatel telegramů“.

A možná na závěr – realitka, bezrealitka. Ono je to vlastně jedno. Hlavní je, když se situace na trhu konečně změní ve prospěch klientů. A naše dobrovolně zařízené pojištění ať je bráno jako gesto, že této změně velice silně fandíme.

Přidejte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *