„Kdo někdy stavěl dům, ví, že není těžké zbláznit se ze všech starostí okolo. Kdo alespoň jednou ve svém životě zařizoval interiér svého bydlení, jistě souhlasí, že je to často těžší proces, než samotný nákup, nebo pronájem domu či bytu. Je těžké, uchovat si přitom duševní zdraví. Připravili jsme pro Vás příběh nemovitosti, která svého majitele duševně i finančně doslova zlikvidovala.“

 

Unavený a prací strhaný muž stojí v přepychově zařízené hale. V ruce drží zavazadla. Odjíždí do Anglie, kde chce navázat nové obchodní kontakty. Loučí se s manželkou. Podává jí jeden malý kufr. Přitom jí říká neobvyklé instrukce. Nesmí se podívat dovnitř dříve, než po jeho smrti. Manželka si kufr převezme a zjistí, že je zamčený. V té chvíli by ji nenapadlo, že neuplyne ani týden, a bude jej muset otevřít.

 

Pojedete-li někdy do Mnichova, navštivte residenční čtvrť Bogenhausen. Dýchne na Vás atmosféra počátku minulého století. V přepychu a bezstarostnosti zde významní umělci, vědci a podnikatelé rozvíjeli své plány a sny. Projděte se podél břehu řeky a vychutnejte si úžasný výhled na město. Nezapomeňte se zastavit se v ulici Maria-Theresia-Straße a dobře si prohlédněte nemovitost s číslem popisným 32. Osud této honosné vily je spjat s vynálezcem Rudolfem Christianem Karlem Dieselem, bez jeho motoru by nikdy nenastal opravdový rozkvět lodní dopravy a nabídka automobilů by se scvrkla na sotva polovinu.

 

Mimořádná vila pana Diesla se započala stavět v roce 1898. Už od počátku byla stavba prokletím. Práce se neustále prodražovaly. Problémy začaly u samotných základů. Podloží v okolí nebylo dostatečně stabilní a muselo se kopat mnohem hlouběji, než se původně předpokládalo. Náklady se nakonec vyšplhaly na tehdejších 900 000,- marek. Projekt se několikrát přepracoval.

 

 

Například původně se ve vile počítalo s malou chodbou. Dieslova matka si přála velkou halu, dle poslední módy z konce století. Z nevinného přání se stala noční můra. Jak postupně chodbu zvětšovali, zabírala nakonec na výšku dvě podlaží a museli přistavět galerii okolo.

 

A nezůstalo pouze u haly. Podobných změn v projektu bylo více. Diesel se ukázal jako chorý perfekcionista. Stavba ho doslova ovládala a pohltila. Přepracovával několikrát každý detail. Pro jeho dům nemohlo nic skvělého být dost dobré. Stěny byly speciální, aby se dům rychle vysušil a půda netrpěla vlhkostí. Okna byla dvojitá, mechanicky ovládaná a propojená tak, aby se vždy otevírala současně. Nejen že kuchyň patřila k nejkrásnějším v Mnichově. Dům měl ještě další kuchyň, specializovanou, určenou pouze na umývání nádobí. Pokoje pro služebnictvo byly prostornější a lépe vybavené, než obytné místnosti, ve kterých bydleli bohatí majitelé ostatních vil v okolí.

 

Po dvou letech vyčerpávající stavby vila konečně stojí. Zařadil se mezi nejdražší a nejreprezentativnější nemovitosti v Evropě. Zároveň se ukazuje, že její provoz je neúměrně nákladný. Zejména v zimě je spotřeba paliva na její vytopení značná. Mohly za to vysoké stropy, speciální konstrukce stěn a především velká hala, která se musela neustále vytápět, aby nebyla zima v ostatních místnostech okolo a to i přesto, že se používala párkrát do roka k večírkům a rodinným setkáním.

 

Po vstupu do domu si návštěvník připadá jako na zámku. Schodištěm uprostřed je tak široké, že by jím prošel vojenský pluk v pochodovém tvaru. Zábradlí je ručně vyřezávané z dubového dřeva. Za ním se nachází kulečníková a lovecká místnost. Galerie nabízí komfortní posezení u obrovského mramorového krbu. Nad ním samozřejmě visí obraz majitele domu. Jídelna je obložená mahagonem. V domě je pět koupelen. Vlastní místnost měla sekretářka, dokonce i zelenina, kterou Dieslovi jedli, měla svůj vlastní pokoj. Výhled z balkónů vily je nádherný. A to nemluvíme o krásné zahradě, která nemovitost obklopuje.

 

 

Diesel zabředával rychle do dluhů. Provoz vily jej každý den neúměrně vysával. Realizoval několik nepodařených investic do nemovitostí. Nezvládal svoji hráčskou vášeň. Přesto se nemovitosti nikdy nevzdal. Dle jeho syna na ni lpěl tak, že z ní zešílel. Skromné bydlení mu mohlo zachránit život, ale raději zvolil cestu bankrotu a osobní zkázy. Po jeho smrti dům přežil obě války bez úhony. Dnes je chráněnou památkou.

 

Večer 30. září roku 1913 Ferdinand Diesel povečeřel na palubě lodi, která ho vezla do Anglie. Dle svědků, kteří s ním seděli u stolu, byl v dobré náladě a mluvil o novém šťastném začátku. Nařídil stevardovi, aby ho ráno vzbudil a šel spát. Druhý den byla kajuta prázdná. Na nerozestlané posteli leželo úhledně složené pyžamo.

 

Za dva týdny po jeho zmizení posádka jiné lodi vylovila z moře tělo v pokročilém stádiu rozkladu. V kapsách našli drobné předměty, podle kterých syn Ferdinanda Diesla identifikoval svého otce. Příčina smrti nebyla nikdy zjištěna. Panuje přesvědčení, že vynálezce nechal zavraždit císař Vilém, který se obával, aby neprodal své patenty konkurenčním mocnostem. Je také možné, že Diesel svoji smrt naplánoval. Byl na pokraji bankrotu a u konce svých fyzických sil. Nebo se prostě šel po večeři projít na palubu a dostal další srdeční záchvat. Přepadl přes zábradlí a utopil se.

 

Měl nešťastný konec jeden z největších lidí své doby. Člověk, jehož vynález změnil svět. Možná je dobře, že se nedožil změn, která přišly s první světovou válkou. Jistě by mu trhal srdce pohled, jak jeho motory, které měli sloužit lidem, pracují na ponorkách, které svými torpédy zabíjí nevinné. Až tedy budete na návštěvě v Mnichově, zastavte se u jeho vily. Je nádherná. A vzpomeňte si na velkého člověka.

 

A co bylo v onom tajemném kufru? Když ji manželka po jeho smrti otevřela, nelezla v ní účetní knihy. Dieselův dluh byl překvapivě srovnán na nulu. Ačkoliv údajně činil tři a půl miliony tehdejších marek. A k tomu uvnitř bylo 200 000,-, což byly poslední jejich peníze. Z nich mohla jeho rodina začít nový život.

 

A jaký je příběh Vašeho bydlení? Napište nám komentář pod článek. :-)

Přidejte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *